konstatoval Václav Moravec v nedělních Otázkách, ve kterých diskutoval s pražskou vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou a s předsedou Vrchního soudu v Praze Lubošem Dörflem na téma Cesty spravedlnosti.
Hlavním tématem byli znalci. Znalci, kteří jsou podporou orgánů veřejné moci v odborných otázkách, na které potřebují znát odpovědi pro své rozhodování. Naše společnost EQUITA Consulting je v podpoře soudům a policii aktivní, rovněž i ve vypracovávání znaleckých posudků pro soukromoprávní subjekty i municipality. Zajímáme se tak aktivně o dění okolo znalců.
Nelze se však bez dalšího smířit s tím, že jádro pořadu je založené na nepodložené kritice naší práce. V diskuzi s významnými zástupci orgánů veřejné moci zaznívá jméno společnosti EQUITA Consulting v negativním kontextu několikrát. A to v pořadu, o kterém by si divák mohl myslet, že nemá zapotřebí pracovat s neověřenými skutečnostmi.
Podle Václava Moravce jsme jako znalecký ústav vydávali tendenční znalecké posudky. „Je přece podezřelé, že je kolem jedné znalecké společnosti tolik pochybností“ konstatuje Václav Moravec. A pokračuje ve výčtu posudků, které považuje za kontroverzní s negativním podtextem.
V aktuální kauze DOZIMETR poukazuje na námi zpracovaný posudek z roku 2016 o hodnotě pozemků v Lysolajích. Podle Deníku N, na který odkazuje, si nechal Magistrát hl. města Prahy zpracovat nové posudky, které zpochybňují posudek náš. Nelze se vyjadřovat k posudkům, které nám nebyly poskytnuty, lze se vyjádřit k publikovaným úryvkům. Znalecká kancelář Dušek uvádí, že posudek je vadný a konstatuje, že „ze závěrů tohoto znaleckého posudku vyplývá, že znalecký posudek vypracovaný Equita Consulting nestanovil cenu tržní ani cenu obvyklou a mohl sloužit pouze jako základ pro určení tržní ceny“. Zveřejněná kritika Znalecké kanceláře Dušek je flagrantním vyjádřením neznalosti problematiky oceňování, nadto postupů a principů, které jsou i běžnému čtenáři orientujícímu se v nemovitostních projektech známy. Znalecká kancelář Dušek popírá princip běžně používané reziduální metody, která je založena na reziduu, tj. na rozdílu mezi dosažitelnými výnosy a nezbytnými náklady. Jedná se o obecně uznávanou metodu nejenom u nás, ale i v mezinárodní oceňovací praxi a standardech, uznávanou i mezinárodními institucemi např. TEGoVA, ASA, RICS, EBRD, nebo EIB.
V posudku, který si objednala Městská část Lysolaje bylo úkolem znalce stanovit tržní hodnotu pozemků pro obecného investora, na základě tržních principů, se zohledněním specifických podmínek prodeje, které byly ve znaleckém úkolu přesně definovány. Pokud by chtěl Václav Moravec netendenčně poukazovat na údajně vadný posudek, bylo by férové seznámit se nejen s posudkem samotným, ale i s názorem všech ve věci angažovaných znalců, nebo alespoň získat odbornou oponenturu znalce či jiného odborníka ve věci fundovaného.
Podle Václava Moravce je chybou znalců, resp. naší, že „se zastupitelé Prahy 11 přou o částku za podíl městské části ve firmě AR DELTA“. Naše společnost zpracovala pro jednoho z akcionářů, Městskou část Praha 11, znalecký posudek, ve kterém jsme ocenili 50% podíl na společnosti AR DELTA, a.s. s výslednou částkou 39 mil. Kč. Není nám známo, že by závěry našeho posudku byly jiným posudkem zpochybňovány. Václav Moravec odkazuje na Pražského patriota, pokud by odkaz korektně interpretoval, uvedl by, že podle uvedeného zdroje si druhý akcionář nechal vypracovat posudek u firmy Delloite, která podíl ocenila na 36 milionů. Žádná kritika našeho posudku nezazněla, pouze nespokojenost některých zastupitelů, ne však ke znaleckému posudku, ale k transakci samotné. Zastupitelům MČ Prahy 11 jsme písemně odpovídali na jejich dotazy i jsme několikrát byli osobně účastni na projednávání tohoto bodu na zastupitelstvu. I v tomto případě je poukázání na naši práci jako na neodbornou novinářsky neprofesionální.
Znalectví je málokdy exaktní vědou. Postupy v posudku však vždy musí být odůvodněné a obhajitelné. Závěry v posudcích nemohou potvrdit názor každé ze stran sporu, zcela běžné je, že alespoň jedna ze stran sporu je nespokojena se závěry posudku. Vlastně je zcela normální a i žádoucí, že znalecký posudek u znesvářených stran vyvolá alespoň u jedné z nich nevoli a nesouhlas. Z toho však nelze vyvozovat závěr, že takový znalecký posudek je vadný.
V poukazování na práci znalců pokračuje Václav Moravec kauzou Dopravního podniku hl. m. Prahy. „Na základě posudku EQUITY Consulting končí případ předražených jízdenek, když není možné určit obvyklou cenu jízdenek a dojde k osvobození obviněných“. Pokud by se Václav Moravec seznámil s našimi posudky ve věci, nemohl by činit tak razantní a odvážný závěr, že na základě našeho posudku došlo k osvobození obviněných. V pořadu je uveden úryvek předsedy odvolacího soudu, který konstatoval, že k tomu došlo v rozporu s provedenými důkazy a v rozporu se skutkovým dějem, který nalézací soud zjistil. Zcela korektně jsme v našem posudku zdůvodnili, proč není možné cenu obvyklou stanovit, dokonce jsme v poslední kapitole posudku uvedli doporučení znalce, jak by toho bylo možné dosáhnout. Vrcholně nekorektní je vyvolávat v divácích dojem, že znalecký posudek byl objednán obviněnými. Prvním zadavatelem posudku byl poškozený a dalším zadavatelem posudku byl samotný orgán veřejné moci, Městský soud, který tak činil na základě doporučení soudu odvolacího.
Václav Moravec uvádí, že i v kauze čapí hnízdo budou důležitými postavami také soudní znalci a cituje Sabinu Slonkovou „Každá strana je schopna přinést několik znaleckých posudků, kdy posudek obžaloby dokáže vyvrátit posudek obhajoby a obráceně. Bude to velká bitva znaleckých posudků“.
Škoda, že toto konstatování nepřivedlo Václava Moravce k pečlivější přípravě tématu Cesty spravedlnosti a k přípravě dotazů na skutečné problémy v dokazování. Nepochopení problematiky znalectví lze nalézt již v anotaci pořadu „pro soudy představují znalecké posudky velmi významný důkazní prostředek. Zjišťují totiž okolnosti, které samotný soudce není schopen posoudit vlastní úvahou“. Znalci rozhodně nezjišťují okolnosti. Znalci jsou partnerem orgánů veřejné moci v případech, kdy jejich rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Znalci netvoří důkazy pro vyslovení svého znaleckého závěru, pouze znalecký posudek může případně sloužit jako důkaz.
Václav Moravec nevyužil možnosti informovat objektivně diváka o tak zajímavém tématu jakým bezesporu dokazování a role znalce je. Pouze upevnil obecné mínění, že znalci jsou schopni zhotovit posudek, jaký objednatel potřebuje. Možná se tak někdy událo. Rozhodně ne v případě naší společnosti a dovolím si tvrdit, že ani v převažující práci ostatních znalců. Je velmi laciné, i když divácky zajímavé, vytrhávat z kontextu některé závěry znaleckých posudků. Každý posudek je ucelený dokument, který má jasně definovaný znalecký úkol, vymezený účel a odborný závěr a v tomto kontextu je nutné ho podrobovat kritice, která by však měla být činěna „na základě vyšší autority znalecké“.
Přeji si, aby upoutávka pořadu „Jste na správné adrese, tady je zpravodajská jednička v zemi, tady je zpravodajská čtyřiadvacítka České televize“, nebyla prázdným heslem. Zpravodajská jednička nemá zapotřebí se snižovat ke kritice na základě nepodložených faktů.
Leoš Klimt
Doplněk dne 23.9.2022
Roli znaleckých posudků v kauze jízdenek Dopravního podniku hl. m. Prahy podrobně popsal Ekonomický deník.
